Jak jsme zasahovali u vybuchlého vlaku

Psalo se 22. června 2006. Tehdy teroristická skupina Káfir nastražila explosivní zařízení včetně jedovaté látky Sarin do vlakové soupravy poblíž Chabařovického nádraží. V 11:30 se ozvala strašná rána a najednou křik, který se zarýval až do morku kostí… Vlak měl čtyři vagóny. Tomu poslednímu uprostřed vévodila díra velká jak vrata a minimálně dvě kupé byla sešrotována namaděru. Okolo se válelo spoustu zesnulých a jejich částí. Horší to bylo ale uvnitř: Spousty nářku, smutku, utrpení. Kolem chodila smrt… Nebyli to ale postižení, ale naši figuranti - Jednalo se totiž o cvičení Integrovaného záchranného systému Ústeckého kraje "Ochrana 2006". 

K celému cvičení jsme byli přizváni i my, abychom pomáhali Zdravotnické záchranné službě s ošetřováním postižených. Zdravotnické družstvo HJ s "nasazením vlastního života" pomáhalo u shromaždiště raněných přebírat od hasičů vyproštěné oběti útoku a ošetřovalo… Asi si dovedete představit, jak dlouho nám předtím trvalo (s pomocí SZŠ a VZŠ Ústí n.L.) maskování. Bylo nás na to sice dost, ale poraněných taky. Velitelství jsme si udělali v Humanitární základně 154. praporu, kde nám vojáci vymezili prostory ošetřovny a společně s jejich zdravotníky členové psycho-sociálního družstva prováděli příjem lidí do základny.

Mnoho z nás chvílemi zapomínalo na to, že se jedná o cvičení. Není divu, realističtější to snad ani nemohlo být. Kolem běhalo spousty těžkooděnců a vůbec mnoho různých, pro mne těžko identifikovatelných skupin policistů. Pyrotechniky jsem poznal, ty tam byli jako první (po hasičích) a lustrovali vše, co vypadalo že má v sobě alespoň kousek drátku, nebo vypadalo podezřele. Všude houkaly sirény, blikala modrá světla… Krev tekla proudy. Když pyrotechnici a hasiči zajistili místo od výbušnin a jedovatých látek, začalo se s vyprošťováním. Postižených bylo víc a víc… jak na běžícím páse… Ke shromaždišti raněných začaly přijíždět sanitky z celého kraje a rozvážet pacienty do nemocnic. Objevil se i vrtulník ZZS Ústi n.L.. Ti, kteří vyvázli z vlaku bez újmy na zdraví, nevyvázli bez policejního výslechu. Všichni lehce zranění a nezranění byli poté transportováni do humanitární základny, kde jim byla poskytnuta sekundární pomoc. Policejní psychologové si hravě poradili nejen s hysterickými obětmi a akce se chýlila ke konci.

Byla to nezapomenutelná zkušenost, která se samozřejmě neobešla bez nějakých chyb. Ukázalo nám to ale, že připravenost IZS na podobné situace je výborná a že HJ ČČK má jistě v záchraně osob své místo. Z chyb jsme se sice poučili, ale přesto doufáme, že nás tato akce nebude čekat naostro. Snad terorismus u nás nemá své hnízdo a nic jako "Káfir" opravdu neexistuje.

Štěpán Kratochvíl

velitel HJ OS ČČK Litoměřice